Canon EOS 20D
používám ho jako můj hlavní foťák na astrofoto. Dnes již není z těch modernějších foťáků s obrovským rozlišením, ale díky tomu má velké pixely, velmi malý šum a dá se relativně dobře použít i se staršími objektivy na kinofilm.
Pár údajů o 20D:
Velikost čipu : 22,5x15 mm
Velikost pixelu : 6,4 mikromerů
Počet efektivních pixelů : 8,2 miliónů
Maximální rozlišení : 3504 x 2336
Hloubka A/D převodu : 12bitů
RGB koeficienty : R=1,56; G=1; B=1,78

Montáž HEQ-5 GO TO
pro mě byla ideálním řešením, protože s rezervou unese můj dalekohled (to se ovšem týká jen pozorování, nevím, jak by to bylo s focením) a přitom mě finančně nezruinovala (uvažoval jsem o koupi HEQ-6, ale cena o deset tisíc vyšší rozhodla a koupil jsem si HEQ-5). Fotím na ní hlavně s teleobjektivy a zatím mi bohatě stačí.
Pár údajů o HEQ-5:
Nosnost : 20kg opticky, 15kg fotograficky (ideálně, takže reálně spíš o 5kg míň)
Váha : 15-30kg (podle umístěného dalekohledu a odpovídajícího protizávaží)
Napájecí napětí : 12V
Polární hledáček : ano
Elektrický posun v RA i DE: ano
Mechanické jemné pohyby : ne :-(
Možnost připojit autoguider nebo notebook : ano

Můj dalekohled je klasický reflektor Newtonova typu vyrobený v AV v Turnově.
Pořídil jsem ho od jednoho staršího pána, který ho už nevyužíval, za pouhé dva tisíce (pro skeptiky zde musím dodat, že funguje skvěle). Dalekohled to je to spíš pro takového pokročilejšího začátečníka, ale zatím mi na moje koukání stačí (vidět s ním jsou všechny Messierovy objekty + pár stovek NGC, což je myslím dost objektů).
Pár údajů o mém dalekohledu:
Průměr : 150 mm
Ohnisková vzdálenost : 750 mm
Světelnost : 1/5
Uchycení primárního zrdcadla : 3 body
Váha : 4 kg
Průměr okulárového výtahu : 0,975 palce

Můj Druhý dalekohled který jsem si pořídíl za účelem focení. Má poměrně přesné opracování zrcadla L/8 a v kombinaci s MPPC jsou fotografie tímto dalekohledem krásně ostré.
Pár údajů o mém dalekohledu:
Průměr : 150 mm
Ohnisková vzdálenost : 750 mm
Světelnost : 1/5
Uchycení primárního zrdcadla : 9 bodů
Váha : 3,5 kg
Průměr okulárového výtahu : 2 palce

Pointační dalekohled Sky Watcher D=102mm/ f=500mm
používám ho při automatické pointaci, a nebo když se chci pokochat hvězdami a nechce se mi vytahovat vetšího newtona. Standartně je dodáván s hledáčkem 6x30, ale ten mi přišel dost mizerný, a tak jsem na něj připevnil hledáček 9x50.

Autoguider
vyrobený Martinem Myslivcem je asi to nejlepší zažízení vezmu-li v úvahu cenu velikost a kvalitu. Více o něm najdete zde. Já ho používám v kombinaci s kamerkou Wat 902 ultimate, která má citlivost 0,0001lux a zatím se mi nestalo, že bych nenašel pointační hvězdu.

Okuláry
Jeden z mých 0,975" okulárů, měl jsem je jako set u mého druhého dalekohledu a hodí se i k tomu současnému. Bohužel nejsou bůhvíjak kvalitní.
Na spodním obrázku jsou okuláry k mému fotografickému dalekohledu mají konstrukci Erfle a zorné pole 70° a průměr 1,25". Obraz je podle mého soudu kvalitní a koukání skrz ně je velmi pohodlné díky velkým polním čočkám.

Drátěná spoušť
je jedna z mnoha věcí, bez které se člověk při focení dlouhých expozic neobejde. Spoušť na obrázku je od firmy Photix a drát je dlouhý pět metrů (i když je neoriginální, tak na mém EOSu funguje perfektně a můžu ji doporučit).

Programovatelnou spoušť
mám od firmy JJC. Spoušť má všechny funkce, které je pořeba při astrofotu. Menší nevýhodou je podsvícení displeje, které je modré (ruší adaptaci na tmu) a svítí jen 3s po zmačknutí, což znepříjemňuje programování (vyřešit se to dá jednoduše externím světlem).

Sonnar 135/3,5 MC
skladný a lehký objektiv s výbornou kresbou. Má jen malou vinětaci a ostrý obraz až do okraje snímku. K mému foťáku jde přes redukci M42>EOS. Jak se říká dobrý poměr cena/výkon. Toto ohnisko je výhodné pro ty, kdo chtějí fotit např. detaily temných mlhovin.

Sonnar 180/2,8
solidní objektiv (hmotnost 1,4kg) s velkou světelností. K montáži ho upínám díky objímce s dírou na fotošroub. Opět jde o objektiv s M42 závitem. Můj kus je poměrně starý a nemá antireflexní vrstvy a tak trpí odlesky a také barevnou vadou. Na astrofoto moc použitelný není, ale je možné, že novější kusy už použitelné jsou.

Deska na připevnění fotovybavení k montáži
Dlouho jsem přemýšlel, jak snadno a rychle vyrobit lištu na připevnění fotovybavení. Kupovat se mi nic nechtělo (nelevnější úchyt, který připadal v úvahu stál 3500Kč a nebudil ve mě důvěru), a proto jsem se rozhodl postavit si vlastní a to z překližky. Výsledkem je deska 40x40cm 1cm tlustá ze spodu je přidělaná lišta na přichycení k montáži, z vrchu jsem ještě musel přidat další vrstvu kvůli upínacím kruhům (nešlo by nastavovat směr pointeru). Celkem se sestava skládá ze dvou desek, 8 šroubů a upínacích kruhů. Sestava je dostatečně tuhá a práci odvádí výborně.

Vyhřívání bot
je další nutnost kterou astronom potřebuje při pozorování v zimě. Výroba je jednoduchá a zabere tak 2 hodiny. Použil jsem odporový drát 5 ohmů/metr a napájím ho čtyřmy Ni-MH AA tzn. 8 baterií na obě nohy. Výkon je 1,5W.

Elekro centrála

• Kontrola napětí a odběru z baterie
• Možnost nabíjení mobilních telefonů
• Možnost nabíjení NiMH baterií (do svítilen)

Vyhřívání dalekohledu

• Vyhřívání je ovládané šířkou pulsů v rozsahu 1 - 99%
• Maximální příkon až 30W
• Obsahuje i ochranu proti podbití baterie
• Spotřeba na prázdno je 10mA

Návod na stavbu zde

Flat field maker

• Používá display z notebooku Acer
• Napájení z 12V
• Možnost nastavení jasu

Návod na stavbu zde

Napájení pro foťák

• Používá pulzní zdroj
• Napájení z 12V

Moje baterka, kterou používám při pozorování.
Pro její stavbu jsem se rozhodl při kreslení Měsíce, když jsem se snažil při červeném světle mé staré LED baterky vystihnout barvy u kráteru Aristarchus. Když jsem se ale podíval na kresbu v normalním světle, tak jsem zjistil, že místo zelené barvy jsem používal modrou atd. Proto jsem se rozhodl postavit baterku, která bude mít přepínání mezi bílým a červeným světlem a nastavitelnou intenzitu světla. Jako takový bonbónek jsem si baterku navrhl se spínacím napájením (tři AA), takže vydrží svítit opravdu dlouho.

Stativ od firmy Velbon Sherpa 750
je jeden z mála levných stativů, který má nejen kovovou hlavu (tudíž je i solidně pevný), ale i kovovou podložkou (jde upevnit na montáž bez toho, abych se musel bát, že jí při upevňování rozmačkám).

Dalekohled v západní kopuli Štefánikovy hvězdárny
je mým oblíbeným přístrojem kvůli své slušné světelnosti 1/9. Rád ho používám na focení deep-sky. Je vybaven inkrementálními čidly, takže hledání s ním je hračka i v Praze (díky za ně, Goofy). Bohužel má jedno velké omezení, a tím je zničený šnek pohonu dalekohledu. To moje expozice zkracuje na pouhých 30 vteřin (menší přístroje by se staly nepoužitelné, ale při průměru 35 cm se i za tak krátkou dobu posbírá dostatek světla), proto u některých objektů nenajdete tolik detailů, kolik by se slušelo a patřilo. Nicméně, jak můžete vidět v galerii, tak se s ním dá udělat pěkná deep-sky fotka i uprostřed Prahy.
Pár údajů o tomto dalekohledu:
Typ dalekohledu : Maksutov-Cassegrain
Průměr menisku : 350 mm
Průměr hlavního zrcadla : 370 mm
Ohnisková vzdálenost : 3300 mm
Také chci poděkovat hvězdárně, že umožnila vznik CCD sekce, a že nás nechá pracovat s místními dalekohledy. Díky!!!